V první řadě bych se měla přiznat, že jsem blog vůbec psát nechtěla.
Zaprvé kvůli času – obvykle čas na psaní věnuju textům klientů. Zadruhé (zcela na rovinu) kvůli vlastní lenosti.
Poučuju klienty o tom, jak je důležitá pravidelnost, komunikace, čas strávený na LinkedInu, pravidelná publikace postů a komentování ostatních. A pak mám sama problém ze sebe jednou týdně vymáčknout vlastní příspěvek. A do toho si ještě začnu s vlastním webem?
A proč?
Je to jednoduché. Nedávno jsem na LinkedInu přiznala, že se chci znovu přihlásit na vysokou. A když takovou věc dáte veřejně, už to prostě musíte udělat. Co na tom, že je vám čerstvých třicet a moc dobře si uvědomujete, že jen procházíte krizí „středního“ věku.
S přihláškou na „Masárnu“ se pojí i nutnost doložit portfolio nebo web. Oni si vás stejně všechny důkladně vygooglí (vítejte!), ale takhle máte šanci podsunout nejdřív to, co opravdu chcete, aby o vás věděli.
Víc než šest let života jako produkční a pět let v marketingu vás poznamená.
Za tu dobu jsem měla desítky klientů, schovávala se za velké i menší instituce a agentury. Vystřídala jsem šest vážně cool znějících pozic a hlavně se setkala s celou řadou zbytečných problémů a nedorozumění. Snědla jsem nespočet čokolád a vypila hektolitry kávy. A je na čase, abych se s vámi o to všechno podělila.
Takže pokud jste produkční, markeťák, copywriter, team leader čehokoli, nebo prostě jen pracujete s lidmi, vítejte a bavte se.
